Cyklozávody z pozice závodníka

detail

Cyklozávody z pozice závodníka

  • imgDejmal
  • img23.5.2020 08:47
Mistrovství republiky HZS v Náchodě

Matěj Bitnar, 792 906, ÚO Náchod, PS Broumov

 

Přebor IZS 2019

Velké Poříčí                                                                                                                                    12. - 14. září 2019

 

Startovní číslo: 51

Startujících: 46 závodníků napříč disciplínami

Časovka MTB muži do 40 let: 1. místo

V kategorii muži do 40 let v součtu závodů: 2. místo


Den I.

                Je to tady, za chvilku startuje MTB časovka. Projíždím si trať a přemýšlím nad přihlášenými jmény. V podstatě nikdo, kdo by nebyl slabým soupeřem. Co tu vlastně dělám mezi takovými jmény? Berger, Karban, Kubín, Kučera, Teslík atd… . Do toho úsek trati, co se sotva vyjede. No nic, říkám si na startu, jdu se poprat alespoň o to poslední místo, nikomu nedám nic zadarmo! Snažím se jet rychle hned od startu, ale zároveň trošku pošetřit síly na prudká stoupání, co náš čekají. Fakt prudké stoupání po kořenech stromů zkouším vyběhnout – teda začátek, pak už jen rychle jdu. Poslední výjezd před cílem je plný kamenů. Za plůtky je pár diváků, hasičů. V hlavě mně běží jen jedna věc, a to aby mně nepodklouzlo kolo a já si před nimi neustlal. Naštěstí se tak nestalo a jsem v cíli. Od Ptaaka zjišťuji pořadí a nějak tomu nemůžu věřit. Jsem 4. celkově a 1. v kategorii. Ještě je na trati několik startujících, to budou určitě ta „jména“ a porazej mě. Nestalo se tak, jedu dolů na start mrknout, kdo ještě pojede. Nikdo tam není, už ani stánek, pod kterým jsme startovali. Fakt se mně nechce věřit, že jsem se takto umístil…

                Po krátkém odpočinku následuje časovka na silničních kolech. To už bude horší, silnička není má oblíbenkyně. Trať znám nazpaměť ze středečních pohárů, jen cíl je jinde. Přímo u Jiráskovy chaty jako MTB časovka. Po startu se snažím jet, jak jsem na této trati naučen. Nad Lipím mě předjíždí Tomáš Berger, nechápu, že může jet o tolik rychleji než já. Chvilku se ho snažím držet, ale fakt to nejde. V cíli jsem až 14. celkem a 9. v kategorii. Tomáš Berger vyhrál a na zhruba 6,5 km trati mně nadělil téměř dvě a půl minuty.

Den II.

                Vyspal jsem se do růžova. Na stanici do Velkého Poříčí přijedu s Milošem Machkem (kolegou ze stanice z jiné směny) autem. Při převlékání zjišťuji, že jsem si doma zapomněl sport tester. Přemýšlím, zda se pro něj autem nevrátit. Kašlu na to. Do Náchoda na start jedeme na kolech. Je hezké počasí a je to kousek. Už stojím na náchodském náměstí před radnicí, kde bude slavnostní start silničního závodu. Pro mě nejhorší/nejtěžší závod z celého IZS přeboru. Na silnici nikdy nejedeš jen sám za sebe, ale musíš jet v balíku a držet se ho, co to jde, protože jinak nemáš šanci udělat výsledek. Odpor vzduchu tě hrozně zbrzdí a samotná jízda tě stojí spoustu sil. Proto mám plán jet celý závod v balíku a pečlivě spolupracovat. To se po startu daří. Jede se velmi pomalu až nahoru na Kramolnu, kde proběhne letmý start. Naštěstí i po startu se jede rozumně. Projíždíme Červený Kostelec, ve Rtyni v Podkrkonoší odbočíme na Odolov. Zde se nedokážu udržet v prudkém stoupání prvního balíku závodníků a odpadám. Při sjezdu do Jívky odpočívám. Jsem sám. Vidím skupinku před sebou, snažím se jí docvaknout. Za Radvanicemi je první občerstvení. Skoro nezastavím a jedu dál. Skupina je na dosah. V tom udělám chybu, spadne mně řetěz. Musím zastavit a řetěz nahodit. Vidím Miloše Machka. Čekám na něj. Spolu rychle dotahujeme mnou vytouženou skupinu. Jenže nás čekají chvalečské serpentýny. Skupina i s Milošem mě kousek odjíždí. Nedokážu je dotáhnout, snad na mě ve sjezdu počkají. Miloš je když tak zbrzdí a pojedeme spolu. Nezbrzdil, naopak. Po závodě jsem se dozvěděl, že na mě kluci počkat chtěli, ale Miloš si myslel, že jsem v pohodě, tak jim řekl ať nečekají a jedou. Krčmov, Janovice, Hodkovice, Jívka. Tohle všechno jedu sám a snažím se skupinu dojet. Jsem docela nasr…(naštvaný), mrzí mě to. Vzdávám jízdu v jednom a ve stoupání na Solovický vrch se nechávám dojet. Jsme čtyři a dobře spolupracujeme. Projíždíme Dědov, Teplice nad Metují, Lachov, kde mám domluvené pivko na občerstvovačce (pšššš, o tom se nikdo nesmí dozvědět). Kluci z Jaroměře mně to pivo podali dokonce v krásném starém porcelánovém hrníčku, tak ho jen velmi opatrně házím do příkopu. Přežil. S klukama, s kterými jedu, je fakt pohoda. Snažíme se jet rychle, povídáme si. Já jako místní jim popisuji, co nás čeká na trati, stoupání, zatáčky, zajímavosti. Při sjezdu do Police nad Metují mám pocit, že jsem před námi někoho zahlédl. V Bukovici odbočujeme na Hlavňov. Nikoho nevidím. Jsme zpět v Polici nad Metují a je to jasné. Vidím Miloše s dalším soupeřem. Nahoře na Bezděkově se k nim pomalu dotahujeme. Čeká nás sjezd nad Mýto a pak už jen kousek roviny a velmi těžký výjezd na Vysokou Srbskou. Zkusím je dojet a zároveň ujet klukům z mého balíku. Sjezd na Mýto jedu rychle. Jenže u lomu Kalabon jsem dojel osobní auto. Řidička vozu uviděla policii ČR, která řídila kvůli nám závodníkům provoz na křižovatce, a začala intenzivně brzdit. Jenže silniční kola brzdí hůře. Brzdím, co to jde, jedu smykem. Přední kolo je asi 3cm od nárazníku auta. To vše v šedesátikilometrové rychlosti, na asfaltu. Moje hlava si už myslí, že padám. Andělé strážní si dost zamakali. Nespadl jsem. Auto jsem začal předjíždět. Řidička musela i přes zvuk motoru a zavřené okénko slyšet, co si o ní myslím. Nebylo to nic hezkého a bylo toho fakt hodně. Následujících 200m jsem nemohl pořádně šlapat, jak se mě klepaly nohy. Kluci, se kterými jsem jel, mě zase dojeli. Říkali, že si mysleli, že musím spadnout. Poprosil jsem je, zda by mně nepomohli dojet tu skupinku před námi, že je tam kolega ze stanice, a že ho chci porazit. ZÁVOD ZAČÍNÁ. Takhle rychlé 2km jsem nikdy nezažil. Nemusel jsem vůbec táhnout a kluci ze skupinky, vlastně moji soupeři, se opravdu snažili dojet Miloše. Téměř se to podařilo a se slovy: „Teď už je to jen na tobě, Matěji!“ mě nechávají asi 50m za Milošem a před posledním „kopečkem“ :-D . Na 800m nastoupáme téměř 100m výškových – totální masakr. Miloše dojíždím hned na začátku a snažím se kolem něho prolétnout. Psychika přeci dělá hodně. Sice už vůbec nemůžu, nohy šíleně bolej. Miloš se nechytá a já ho porážím. Jsem v cíli před ním. Sice to byl souboj v hloubi startovního pole, ale vyhrál jsem ho. Končím celkově 18. a 11. v kategorii.
                Ještě se sluší poděkovat Richardovi, Robertovi a Pavlovi za velkou pomoc při stíhání Miloše a krásnej závod. DĚKUJI!

 

 

Den III.

                MTB závod. Hodně se na něj těším. Bajky mě baví mnohem víc než silnice. Navíc jedeme v naší překrásné přírodě Broumovska a na trati, kterou jsem tak trošku pomáhal připravovat. Trasérem je Pavel Pfeifer. Připravil pro nás hezkou a těžkou trať. V tréninku jsem projel jen pár míst, kde jsem ještě na kole nejel, zbytek znám z paměti.
                Start je ve Velkém Poříčí. Úvod závodu se jede za čtyřkolkou, která nás bezpečně vyvede z města, a závodit začínáme hned za letištěm. V první zatáčce jedu při kraji a krajem řídítek lížu živý plot ze smrčků. Jaké překvapení, když se ze smrků najednou objevuje ocelová tyč. Uhnout není kam, naštěstí nepadám. Až ke stoupání ze Žďárek se držím hned v první skupině závodníků, ve stoupání se rozdělíme na dvě skupinky, jsem v té druhé. Cítím, že se mně jede dobře. Pocit se potvrzuje ve stoupání na Bor, kde pár závodníků předjedu. Následuje prudký sjezd do Machovské Lhoty a výjezd na Machovský kříž, ze kterého sjíždíme do Božanova. V Božanově je první občerstvení, kde nestavím, jen beru bidon s pitím. Následuje delší lesní, občas asfaltová cesta pod Broumovkami. Jede se spíše po vrstevnici až do chvíle, kdy začíná obtížné stoupání Pánovou cestou, abychom mohli hned sjet vyhlášený sjezd Václav. Sjezd mám natrénovaný ze Sudet a také tudy občas jezdím z práce. Pokračujeme do Suchého dolu, k Barešovu kříži a následuje Bělý, kde jsme vymysleli krásná stoupání a sjezdy. Machovem se přes Vysokou srbskou dostáváme k Hronovu. Už z Boru jedu sám, pocitově dost rychle, přesto stále nemohu nikoho dojet. To už mě ale čeká poslední sjezd do Velkého Poříčí a spurtuji do cíle.
                Bohužel hned po dojezdu zjišťuji, že soupeř, kterého jsem předjel na trati a už jsem ho dále neviděl, je v cíli dříve než já. Po rozhovoru zjišťuji, že si zkrátil trať a tím se dostal přede mě. Věřím, že to nebylo úmyslné a smiřuji se s tím, že i přes 10 minutovou penalizaci (která podle mě byla příliš nízká vzhledem k tomu, jak moc si trať zkrátil) budu v celkové součtu MTB časovka a MTB maratonu na 2.místě a tím pádem přijdu o titul mistra. Bohužel i tohle patří k závodům a nic kromě lítosti s tím nenadělám.
                V cíli MTB maratonu jsem tedy v celkovém pořadí na 7.místě a v mé kategorii 5..

 

                Závěrem bych rád poděkoval týmu hasičů a policistů, kteří pomáhali uspořádat tyto čtyři závody, a doufám, že tohle mistrovství nebylo posledním, hlavně bajkovým, hasičským závodem, který se tady „U Nás“ na Náchodsku uspořádal. DĚKUJI.

 

                                                                                                                                                                                            mates

img
img
img
img
img